Otevírat téma „odsunu“, když není/nebyla ochota „to“ řešit by se asi nemělo. Ale budiž. Překvapen tím byl zjevně i sám pan K.Schwarzenberg.

Předpokládám, že ani tehdejší prezident Beneš nevymyslel dekrety o odsunu sám, ale že jednal v duchu dohody „mocností“.

Předpokládám, že i dnešní prezident, ať bude mít/má jako člověk názory jakékoliv o zákonech nerozhoduje sám. Může vahou svého úřadu mnoho ovlivnit, ale těžko může sám „přepsat dějiny“ či změnit výsledky války.

Když už tedy (paradoxně ne panem KS – ten tím byl očividně zaskočen) byla otevřena otázka „československých občanů z doby před 2.sv. válkou“ – pakliže by to bylo OBOUSTRANNĚ výhodné, skutečně si dovedu představit, že by (asi ne plošně, a asi ne „včetně majetku“) mohlo některým z nich (resp. jejich potomkům?) státní občanství skutečně být přiznáno resp. „vráceno“.

Je to však pouze názor do diskuse.

Řekl bych, že PRAVDA nakonec opravdu léčí a osvobozuje, tudíž je nám lidem výhodná.

___________

Myslím si, že ani téma „odsunu“ nebylo řešeno (v rámci této kampaně) příliš pravdivě, a že možná ani nebyl zájem, aby pravdivě řešeno bylo.

Souhlasil bych i s tím, že i „facka“ může být (ale ne nutně vždy je!) projevem lásky. Záleží na motivaci, na „klíčové otázce“ PROČ.

___________

Téma „odsunu“ dodnes vyvolává emoce. Otázkou je proč.
Spíše než majetek (tam to asi opravdu mohlo být „fifty fifty“ – ale nejsem historik (navíc jsem pochopil, že i ti, kdo byli tzv. odsunuti sami přiznávají, že to, co měli následně v Německu, by v Čechách nikdy neměli)) – může být podstatou emocí, že i mezi námi Čechy byl vždy „dostatek“ lidí ochotných přidávat se k tomu, z čeho mohli mít „výhody“.

Např. už jen, že sami Němci říkali, že nacisté by nikdy nebyli tak úspěšní, pokud by jim v tom sami Češi nepomáhali. Stejně tak postoj k Čechům vracejícím se ze západní fronty připomínal spíše „trest za vyhrání války“, než pochvalu za „vlastenectví“.

S kolektivní vinou jako takovou nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že Bůh bude „soudit“ každého z nás jednotlivě. (Ač uznávám, že dosud nejsme v Nebi a že nikdo z nás lidí nejsme tak dokonalí, jako je dokonalý Bůh.)

Stran tématu, které se stalo předmětem naší diskuse výše – v klidu by jistě stálo za to, ho bez emocí diskutovat. Věcně. Je škoda, že bylo načasováno tak, aby nebyl prostor ho věcně prohovořit, že rozhodovaly lidské emoce, místo rozumových úvah.

„Povinné oběšení“ dekrety vyžadovat ani nemohly, neb to by byla stejná genocida, jakou na nacistech celý svět kritizoval.

Zažili válku…

„Nikdo nás nikde nechce. Jsme jako Židé za 2.sv.války.“
_________________

Špatně je především STRACH. Jak vůči sobě samým, tak i vůči Bohu. Teologicky vzato Bůh si přeje mít lidi/člověka za partnera. Jednáte-li pod vlivem strachu – není to příliš partnerský vztah. Skutečné partnerství vyjadřují pojmy jako je RESPEKT a LÁSKA.