Ano, Cermat, který je organizací řízenou ministerstvem školství, se letos při organizaci maturitní zkoušky dopustil dvou velkých chyb. První spočívala v abnormálně obtížném testu vyšší úrovně z matematiky, který před jeho spuštěním nenechali pracovníci Cermatu metodicky prověřit. Druhá fatální chyba se týkala slohových prací z českého jazyka. Problém nespočíval ani tak v tom, že hodnocení slohové práce je vždy poněkud subjektivní záležitost. To nakonec platilo i v době, kdy ji hodnotili nikoliv Cermatem vyškolení učitelé z jiné školy, ale pedagogové, kteří žáka učili – zde bylo jedinou výhodou, že maturant mohl tak trochu tušit, co se jeho učiteli bude líbit a co nikoliv. Hlavní problém letos byl ve striktně daném hodnocení, kdy například nedodržení požadovaného slohového útvaru automaticky znamenalo nedostatečnou. Určit přitom například, co ještě je a co už není vypravování, je často velmi sporné. A tak se stalo, že u maturitní zkoušky propadli i někteří premianti.
Bylo by však obrovskou chybou svádět neúspěch velkého množství propadlíků jenom na nesmyslně daná pravidla pro hodnocení písemných prací. Pětku ze slohové práce dostalo 7,7 % studentů (před přezkoumáním výsledků – zde mimochodem z 2191 dosud přezkoumaných prací uspělo s odvoláním 121), celkový počet neúspěšných maturantů je však přes 21 %. Nejvíce jich přitom opět bylo z matematiky – přes 15%. Což je poměrně zarážející, neboť na tomto čísle se studenti konající příliš obtížný test vyšší verze podíleli jen minimálně (vyšší verzi matematiky psala 4% studentů a neuspěl zhruba každý třiatřicátý). Většina propadlíků z matematiky absolvovala test základní verze, který by dle mého názoru měla bez problémů zvládnout většina středoškoláků na konci prvního ročníku.
Také když se podíváme na procenta neúspěšných maturantů podle typů jednotlivých škol, tak zjistíme, že zaručené zprávy médií o tom, že z velké části propadali i premianti z výborných škol, zase tak pravdivé nejsou. Vždyť mezi gymnazisty bylo neúspěšných jen 4,4 % – což s ohledem na to, že na některá gymnázia jsou dnes přijímáni i žáci se spoustou trojek, pro mě až tak překvapivé není, naopak na učilištích a nástavbách propadlo podobně jako loni kolem 40% žáků.
Z těchto čísel víceméně vyplývá, že u nás maturitní vzdělání poskytuje i řada škol, kde kvalita výuky či nároky na studenty jsou velmi nízké. A nebýt státních maturit, těžko by to někdo objektivně připustil. Proto by dle mého názoru bylo velkou chybou, kdyby se kvůli letošnímu selhání Cermatu a rozsáhlé kampani, vyvolané jejich permanentními odpůrci, jednotné maturity zcela zrušily.
Nastavení minimální úrovně znalostí, které by měl mít každý středoškolák, státní maturity bezpochyby zajistily. Pokud ve státní části zůstanou pouze didaktické testy, nemělo by nic bránit ani tomu, aby se sestavovaly a zveřejňovaly žebříčky úspěšnosti podle jednotlivých typů škol (píši nemělo by – je mi jasné, že někteří se budou bránit i nadále). Pouze třetí důvod zavedení státem organizovaných maturit – úplné nahrazení přijímacích zkoušek na vysoké školy, vidím jako nereálný. Ale ty první dva důvody považuji pro zachování státních maturit (byť v obměněné a levnější podobě) jako dostačující. Vždyť v převážné většině evropských zemí takovou formu maturit zvládli, tak proč by to nešlo i u nás?