Reklama
 
Blog | Josef Nožička

Státní maturita, rok druhý

V loňském roce, kdy konečně došlo po 15 letech příprav ke spuštění státní maturity, byla tato nová forma zkoušky z dospělosti neustále propírána a kritizována téměř ve všech sdělovacích prostředcích. Ani letos tomu nebylo jinak – naopak, hlasy jejích kritiků byly ještě mnohem intenzivnější. V tomto článku se pokusím analyzovat, kdy byla kritika oprávněná a kdy mi naopak přišla jako zcela účelová.

Vloni se spousta škol (nejvíce gymnázia) předháněla v kritice, jak je ta státní maturita trapně lehká a pro jejich studenty až nedůstojná. Tvůrci testů  na tuto skutečnost zareagovali tím, že test vyšší verze z matematiky vytvořili obtížný opravdu abnormálně. Úlohy byly sice zajímavé, ale čas pro jejich řešení bohužel neadekvátně malý. Je velkou chybou Cermatu, že takový test nenechal před jeho spuštěním metodicky prověřit. Obávám se, že po letošních zkušenostech si příští rok vyšší verzi v kterémkoliv předmětu zvolí ještě méně maturantů než letos (a to jich bylo už tak proklatě málo …)

Další kritika se týkala písemných prací z českého a cizího jazyka. Zde i já vidím závažné pochybení, ovšem úplně jinde než zřejmě největší kritik státních maturit (a plošného testování obecně) v České republice pan Tomáš Feřtek. V rámci objektivity je v pořádku, že písemné práce opravují učitelé z jiné školy. Je však těžko odpustitelné, když maturanti museli na výsledek písemné práce čekat až téměř do poloviny června a po vykonání ústní zkoušky si stále nemohli být jisti, zda mají či nemají maturitu v kapse. Problémem byl malý počet přihlášených hodnotitelů. Ale proč byl malý? Když už se utratila spousta peněz za jiné zbytečnosti, tak na odměnách pro hodnotitele písemných prací se tak striktně šetřit nemělo. Někomu se může zdát, že 100 Kč za jednu opravenou práci není zase tak málo. Ale když si uvědomíte, kolik museli hodnotitelé, aby se stali pro tuto činnost „kvalifikovanými“, absolvovat školení a opravit desítky cvičných testů (to vše samozřejmě bezplatně), tak to zase tak velká cifra není.

A konečně třetí závažný problém, který bych společnosti Cermat vytknul, je to, že ani po negativních zkušenostech z loňska nedokázala snížit zbytečné kvantum administrativy. O tom jsem se mohl přesvědčit na vlastní kůži coby zadavatel didaktických testů i jako místopředseda komise při ústní maturitní zkoušce. Proč například při ústní zkoušce z češtiny i cizího jazyka musí být u každého zkoušeného studenta vyplněny 3 papíry, když by se všechny údaje bez problémů vešly na jeden?

Reklama

Určitě by se našla i některá další negativa. Přesto však nemohu souhlasit s metodami, jakými se snaží  státní maturity za každou cenu diskreditovat někteří novináři a další osoby, kteří dostávají v médiích až podezřele velký prostor. K nim patří především již výše zmíněný Tomáš Feřtek – novinář, zdejší bloger a především hlavní mluvčí společnosti EDUin. Tedy společnosti, mezi jejíž hlavní deklarované cíle patří propagace vzdělávání. Když však občas nahlédnu na její webové stránky, tak mám často pocit, že místo o propagaci vzdělávání jde společnosti EDUin spíše o jeho destrukci. Co mě k takovému závěru vede?

Je jistě správné upozorňovat na nedostatky, které státní maturity mají. Ale není již za hranou etiky nabízet právní pomoc studentům, kteří se chtějí kvůli výsledku maturitní zkoušky soudit, zpochybňovat výsledky v podstatě jakéhokoliv testu a v případě plošného testování na základních školách dokonce vyzývat rodiče dětí k jeho sabotáži? O častém šíření nepravd či polopravd ve sdělovacích prostředcích ani nemluvě.

Když se vrátím k maturitním písemným pracím. Pan Feřtek nejprve v některých sdělovacích prostředcích prohlašoval, že hodnocení maturitní písemné práce je subjektivní a nepřezkoumatelné. Samozřejmě, že to, co nejde přesně změřit – což je i případ slohové práce, vždy trochu subjektivní je. Ovšem student se proti výsledku maturity může odvolat v lhůtě 8 dnů (což je myslím standardní doba i pro jiná odvolání v reálném životě) a navíc, pokud je mi známo, tak každou práci, která je hodnocena jako nedostatečná (nebo se tomuto hodnocení blíží), přezkoumává po hodnotiteli ještě další osoba.

To nakonec nepřímo potvrzuje i dnešní MF DNES. V článku, pojednávajícím o tom, že hodnotitelům byly vraceny k přezkoumání práce, které obdržely nejmenší možný počet bodů na projítí – což bylo v případě písemné práce z českého jazyka 12 bodů z 30. Novináři si to samozřejmě vyložili po svém a napsali, že Cermat tím prý chtěl docílit vyššího počtu propadlíků a splnit jakýsi předem stanovený plán. Já bych to viděl jinak – pokud skutečně bylo podezřele velké množství prací přesně na minimální možné hranici, je zcela logické, že jsou v rámci spravedlnosti prozkoumány znovu. Už jenom čekám, až někdo veřejně obviní Cermat i z podílu na smrti studenta jednoho moravského gymnázia, který se bohužel rozhodl řešit neúspěch u ústní zkoušky z českého jazyka sebevraždou (na internetových diskusích už jsem zaznamenal i takovéto názory) .

Jak jsem již napsal – na státních maturitách je stále co zlepšovat. Považoval bych však za velkou chybou, kdyby kvůli mediálně šířené kritice neúspěšných studentů či jejich škol nebo kvůli ohrožení obchodních zájmů některých soukromých společností (pokud sledujete, kdo nejčastěji v médiích státní maturity kritizuje, pak asi tušíte, koho mám na mysli) byl projekt státních maturit zrušen či výrazně zredukován. Stále jsem totiž přesvědčen, že pokud má mít maturitní vysvědčení nějakou průkaznou hodnotu, není možné nechat maturity zcela v režii jednotlivých škol.