Tuto skutečnost velmi názorně ukazuje případ jedné učitelky z Uherského Hradiště. Učitelka základní školy nepřišla 8 dní do práce s tím, že si vzala dovolenou, kterou jí však ředitel školy neschválil. Proto dostala výpověď s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Učitelka se proti ní odvolala a po 3 letech soudních tahanic k údivu všech uspěla. Ředitel školy výpověď sice projednal s odborovou organizací, ta však údajně k vzniklé situaci nezaujala žádné stanovisko, čímž byla dle rozhodnutí soudu výpověď neplatná!
Pedagožka se tak po 3 letech vrátila do zaměstnání a škola je připravena vyplatit jí ušlou mzdu za dobu, co byla (dle soudu neoprávněně) mimo pracovní poměr. Přichází však absurdita číslo dvě. Někteří právníci totiž tvrdí, že škola není povinna učitelce nic vyplácet, neboť ona sice proti své výpovědi soudní žalobu podala, ovšem písemně prý škole neoznámila, že trvá na setrvání v práci!
Vítězí v naší zemi právo nebo právníci, chce se člověku zeptat. A nediví se v této souvislosti už vůbec ničemu. Například ani tomu, že novým zdrojem výdělku se dnes pro některé právníky stávají žaloby na neoprávněné použití fotografií na webových stránkách. Samozřejmě je v pořádku, pokud se někdo brání proti jasnému zneužití své fotografie na cizím webu či v tisku. Ale pokud jsou například žalovány neziskové organizace za to, že na své webové stránce použily ilustrační fotografie bez souhlasu jejich autora, přijde mi to poněkud nemorální. To už totiž nemá téměř nic společného s ochranou něčího vlastnictví (mimochodem autorská práva k většině fotek na internetu dnes drží nadnárodně působící gigantické fotobanky), ale primárně jde o snahu co nejjednodušeji vytáhnout peníze z něčí kapsy.
Nedávno jsem při jedné relaci v České televizi dokonce zaslechl názor nějaké právničky, že brzy přijde doba, kdy děti po dovršení 18 let budou žalovat své rodiče za to, že v raném věku vystavily jejich fotografie na facebook či jinou webovou stránku. Lze se pak některým lidem v dnešní době divit, že termín právník považují téměř za sprosté slovo?