1. Vzdělávání účelné pro život, změnit je potřeba hlavně přístup k matematice a českému jazyku.
S tím lze samozřejmě souhlasit, byť mi není úplně jasné, proč jsou výslovně jmenovány pouze tyto dva předměty. U matematiky bych navíc viděl problém spíše v tom, že jsou její hodinové dotace na některých (zejména středních) školách stále více snižovány.
2. Jiné cíle vzdělávání, místo memorování důraz na čtenářskou gramotnost, komunikační dovednosti a logické myšlení.
Jistě dobře znějící heslo. Zbytečné memorování určitě odstranit. Ale pozor na druhý extrém – aby si to někdo nevysvětlil tak, že je téměř vše možné nalézt na internetu a tak si není třeba pamatovat téměř nic. Například cizí jazyk se těžko naučíte bez memorování velkého množství slovíček a slovních frází.
3. Hodnoťme žáky individuálně, formou takzvaných map učebního pokroku, známky nemotivují.
Dle mého názoru nesmysl. Známky sice nejsou z různých důvodů dostatečně motivující u úplně každého (viz následující bod), ale pokud bychom známkování zrušili, u spousty žáků by jejich snaha poklesla na bod mrazu. Nahrazení známkování například slovním hodnocením (což je v posledních letech stále více popularizováno v médiích) bych považoval za fatální omyl.
4. Motivujme žáky a studenty k lepším výsledkům, aby se jim vyplatily. Například na gymnázia se mají dostávat lepší žáci.
Souhlas – pokud se na gymnázium dostane i absolvent základní školy se spoustou trojek a na některé vysoké školy i maturant se samými čtyřkami, je potom opravdu některé žáky a studenty složité motivovat. Je však otázkou, zda je v silách ministerstva školství či kohokoliv jiného s tímto problémem něco udělat. Především proto, že téměř každá škola má za sebou silné lobbisty, kteří ji v případě nesnází pomohou (viz například plzeňská práva nebo UJAK).
5. Rozvíjejme náročné myšlení, teď se klade důraz na paměť, je potřeba učit děti analyzovat.
Tento bod se víceméně shoduje s bodem 2.
6. Změňme role ve třídě, učitel nemá být mentor, ale průvodce.
Netuším, co si tvůrci desatera pod slovem „průvodce“ přesně představují. Ale dle mého názoru nelze něco takové striktně stanovit. Trochu jinak musí vést výuku na základní škole učitel fyziky a trochu jinak kolega, který učí výtvarnou výchovu. Nehledě na to, že učitel na základní škole nemůže praktikovat takový styl výuky jako například vyučující, který vede seminář na vysoké škole.
7. Rozvíjejme kvalitu učitele, jen odborník má sebevědomí a působí silou osobnosti.
Tady naopak beze zbytku souhlasím. Jenom je třeba domyslet jednu „maličkost“. Jak ty odborníky ve školství udržet?
8. Další vzdělávání učitelů, finanční zvýhodnění těch, kteří na sobě pracují.
I tuto myšlenku vítám. Ale je třeba domyslet, aby učitelé při vidině zvýšení platu jenom neobjížděli jedno školení za druhým, aniž by většina školení pro ně měla nějaký praktický přínos. A hlavně – podstatné je, aby ředitelé škol na finanční zvýhodnění kvalitních učitelů vůbec měli peníze.
9. Už na pedagogické fakultě musí budoucí učitelé působit v praxi.
S tím bych rovněž souhlasil. I když na druhou stranu bych to nepřeceňoval – například na středních školách spousta učitelů odborných předmětů učitelský obor vůbec nestudovala, a přesto jsou mnohem lepšími pedagogy než někteří absolventi „pajdáku“. Někdo to zkrátka má v krvi, někdo nikoliv.
10. Hodnoťme řádně kvalitu škol, zaveďme státní certifikaci kvality (fakultní škola, škola příkladů dobré praxe…).
Určitě souhlasím, hodnoťme. Ale je třeba dobře promyslet jak. Hodnotit školu jen podle zprávy od inspekce, která tam přijde jednou za 5 či více let, by asi nebylo příliš smysluplné. A jelikož v Česku jakýkoliv pokus o centrální hodnocení vždycky někdo napadne (viz státní maturity), bude to asi běh na dlouhou trať. Ale bylo by dobré, kdyby se o to ministerstvo školství aspoň pokusilo.
Co mi naopak v desateru chybí
Kromě výše uvedených výhrad mi v Desateru některé důležité věci chybí. Například jak spravedlivěji rozdělovat finance mezi jednotlivé školy (dotace jen podle počtu žáků vyšší kvalitě příliš nepomáhají). Jak zajistit lepší spolupráci školy s rodiči (bez nich sebelepší učitel sám nic nezmůže). Jak zvýšit zájem žáků o technické obory, jejichž absolventů začíná být na trhu nedostatek. Také se zamyslet nad stále klesající manuální zručností žáků, vycházejících ze základních škol. Vždyť umět zatlouct hřebík bude v životě potřebovat nejenom budoucí řemeslník, ale také programátor či politolog.
Iniciativu Asociace profese učitelů vítám. Je však třeba všechny body z jejího Desatera dobře zvážit a zamyslet se nad jejich možnými riziky. Ne každá změna totiž musí vést k lepšímu.