Předně bych chtěl v rámci objektivity říct, že nejsem a ani jsem nikdy nebyl v odborech a čtvrteční chystaná stávka mně nejspíš žádné potíže nezpůsobí – vlak ani městskou hromadnou dopravu totiž při cestě do zaměstnání nevyužívám. Tak jako větší část občanů tohoto státu (alespoň dle zveřejněných průzkumů) se stávkou souhlasím, nesouhlasil bych ale s blokádami, které by ohrožovaly průjezd záchranné služby či hasičského záchranného sboru, případně způsobovaly ostatním občanům uvíznutí v dopravních zácpách.
Že je Václav Klaus jednoznačně pravicový politik, víme všichni. Proto nikoho nemohlo překvapit, že se byť jako nestranný prezident (alespoň to o sobě tvrdící) ve sporu s odbory postavil na stranu vlády. Ovšem výroky, které v pondělí pronesl, byly dle mého názoru hodně za hranou a navíc místo uklidnění již tak vyhrocené situace ještě více přilily oheň do ohně.
Mám na mysli například výrok, že by si vláda a pražský primátor měli najmout soukromé dopravce a stávkujícím říct na shledanou. To snad pan prezident neví, že právo na stávku je v České republice zajištěno Listinou základních práv a svobod? Nehledě k tomu, že je zcela nereálné, aby soukromí dopravci na železnici dokázali nahradit 7 000 vlaků, které zřejmě ve čtvrtek nevyjedou. A ani u městské hromadné dopravy to není o mnoho lepší – ostatně pražský primátor Svoboda již prezidentovi vzkázal, že město je schopno zajistit nejvýše několik desítek náhradních autobusů (přičemž jich denně vyjíždí několik tisíc).
Ještě za mnohem větší úlet ovšem považuji prezidentovu radu právníkům, „že by měli hledat legislativní cesty, jak stávce zabránit.“ To už totiž považuji za potírání demokracie a nabádání ke zneužívání soudní moci. Pražský městský soud již tak rozvířil hladinu veřejného mínění, když v pátek v rekordně rychlém čase vyhověl žádosti ministra financí Kalouska (když to porovnáme s tím, jak „rychle“ soudy řeší kauzy běžného občana …) na zrušení pondělní stávky, přičemž o tom, zda toto zrušení bylo správné, se přou i sami právníci. A pokud hlava státu veřejně nabádá soudce, aby se řídili heslem „Všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější“, tak už jde o ohrožení demokracie v naší zemi.
Až do dnešního dne jsem byl přesvědčen, že si Václav Klaus ve funkci prezidenta vede mnohem lépe než ve funkci ministra financí i premiéra v devadesátých letech . Z tohoto období mu vyčítám především ne zcela dobře promyšlenou kupónovou privatizaci a alibismus ohledně údajné nemožnosti rozlišit čisté a špinavé peníze. Ve funkci prezidenta u něj hodnotím kladně především fakt, že v zahraničí hájí zájmy našeho státu lépe než jeho předchůdce Václav Havel. Na této věci nic nemění ani to, že občas (když má svůj den) pronese něco, nad čímž řada lidí bez ohledu na národnost či politickou orientaci kroutí hlavou. Mám na mysli například jeho názory na globální oteplování či jeho přehnané obavy ze „socialistické“ Evropské unie. To jsou totiž názory relativně neškodné.
Ovšem jeho pondělní výroky vůči odborům jsou již jinou kategorií. Mohou totiž způsobit porušení řadu let trvajícího sociálního smíru a radikalizaci nejenom odborářských představitelů. Vzpomínáte ostatně, jak prezident Klaus ještě v září ironizoval některé demonstranty, když si na tehdejší protestní akci brali náhradní volno?