Zatímco v profilové části maturity, která zůstala v režii jednotlivých středních škol, pohořelo jen necelých 6 procent studentů, ve společné státní části bylo neúspěšných studentů 17 procent, tedy téměř třikrát víc. A to se před maturitami ve sdělovacích prostředcích vyjadřovala spousta lidí, jak bude ta státní maturita směšně lehká …
Co z těchto základních údajů vyplývá? Dle mého názoru především to, že nechat celou maturitní zkoušku jen v režii škol prostě nelze. Jestliže totiž na některých školách nezvládla tu opravdu nepříliš těžkou maturitu (byť směšně lehkou bych ji zase nenazval) i více než polovina studentů, pak asi na takové škole nejsou nároky na studenty příliš velké. A pokud má mít maturitní vzdělání nějakou váhu, je potřeba ověřit, zda někteří jeho nositelé nemají horší výstupní znalosti než někteří nositelé výučních listů před patnácti či více lety. Navíc je potřeba zajistit aspoň určitou spravedlnost při maturitním hodnocení. Velmi výstižně to například prezentoval ředitel jednoho gymnázia ve Zlínském kraji: „Naši studenti se na maturitu vždy intenzivně připravovali víc než půl roku. V učňovských školách jim stačil týden, a přesto měli jejich absolventi na maturitním vysvědčení lepší známky.“
Samozřejmě, že řada lidí bude argumentovat tím, že u instalatéra, automechanika či kosmetičky jsou podstatně důležitější praktické dovednosti než to, zda umí napsat slohovou práci na zadané téma nebo vypočítat logaritmickou rovnici. S tím bezesporu souhlasím, ovšem otázka by podle mě spíše měla znít tak, zda je u výše zmiňovaných profesí opravdu nutné maturitní vzdělání. A pokud by si automechanik chtěl otevřít vlastní autoservis nebo kosmetička vlastní salón, pak by spíše než maturita byl možná pro ně přínosnější speciálně zaměřený kurz. Ono je sice hezké, když se prezentujeme statistickými údaji o stále rostoucím počtu lidí se středoškolským i vysokoškolským vzděláním, ale neměli bychom se místo na kvantitu spíše zaměřit na kvalitu?
Proto jsem rád, že ministerstvo školství našlo po mnoha letech odkladů odvahu státní maturity konečně spustit. Byť jejich realizace nebyla zdaleka bez chyb a určité výhrady k nim mám i já (což jsem již prezentoval ve svém dříve napsaném článku Mýty a polopravdy ohledně státních maturit), žádná katastrofa v podobě organizačního kolapsu či vyzrazení testů před jejich spuštěním se nekonala. Pokud někdo kritizuje 200 milionů korun, které zhruba státní maturity ročně stojí – věřte tomu, že přibližně stejná částka byla vynaložena na rekonstrukci asi dvoukilometrového úseku jedné silnice ve Zlínském kraji, která nejenom dle mého názoru nebyla vůbec nutná.
Pan ministr Dobeš i jeho nejbližší podřízení by však měli najít i odvahu ke zveřejnění kompletních maturitních výsledků všech středních škol v České republice. Ze souhrnných výsledků, které ministerstvo prvně zveřejnilo, jsme se totiž pouze dozvěděli, že nejúspěšnější byla gymnázia, druhá nejúspěšnější lycea a nejhorší naopak střední odborná učiliště, jenže to je něco, co většina lidí tušila již před konáním maturit. Cennější a zajímavější je již zveřejnění nejlepších 10 škol v celé České republice a 3 nejlepších škol v jednotlivých krajích. Ale proč se ministerstvo neodhodlalo zveřejnit žebříček všech škol v rámci celé republiky i v rámci jednotlivých krajů, strukturovaný například podle oborového zaměření škol? Pro rodiče žáků, kteří si budou v příštím školním roce vybírat střední školu, by přece bylo důležité vědět, jak byly školy, o které má jejich dítě zájem, při státní maturitě úspěšné.
Je asi pravda, že to, zda na dané škole propadlo málo či hodně studentů, se lidé v jejím blízkém okolí stejně dozví. Ale takové informace mohou být zkreslené a při současném konkurenčním boji o každého žáka může někdo i záměrně dezinformovat. I z těchto důvodů by se ministerstvo školství nemělo v souvislosti se zveřejněním maturitním výsledků spokojit s jakýmsi polovičatým řešením „po česku“, nýbrž nabídnout veřejnosti kompletní výsledky.