První se týkala kauzy bývalých poslanců Věcí veřejných Víta Bárty a Jaroslava Škárky. Jak známo, Škárka a jeho tehdejší stranická kolegyně Kristýna Kočí obvinili v roce 2011 Bártu, že jim na půdě Poslanecké sněmovny předal úplatek. Bárta naopak tvrdil, že nešlo o úplatek, ale o půjčku. Bylo tedy jasné, že jedna strana lže a policie i státní zastupitelství se proto měly pokusit zjistit, která to je. Výsledek však byl takový, že se to zcela nepodařilo prokázat ani u jednoho ze jmenovaných aktérů, ovšem soudem, kterému předsedal soudce Jan Šott, byli odsouzeni oba dva. Škárka za to, že před oznámením údajného úplatku část jeho peněz použil a Bárta pak za to, že ostatním poslancům z VV nabízel bezúročnou půjčku. Zejména v případě Bárty mi takový rozsudek přišel poněkud absurdní.
Oba aktéři se, jak známo, proti rozsudku odvolali a uspěli. Případ v podstatě zastavil Nejvyšší soud, který konstatoval, že za jednání, které poslanec učiní na půdě Poslanecké sněmovny, jej nelze trestně stíhat. Což ovšem považuji za ještě větší absurditu. Poslanec tedy může beztrestně nabízet či přijímat úplatky, krást a možná i vraždit – když se tak stane na půdě parlamentu či při vykonávání jeho mandátu, tak je to prostě beztrestné. A tak se už nikdy nedozvíme, zda Bárta své stranické kolegy skutečně uplácel nebo si Škárka s Kočí vše vymysleli, aby tehdejšího šéfa VV zdiskreditovali.
Stejné rozhodnutí Nejvyššího soudu pak zachránilo od trestního stíhání i tři bývalé poslance za ODS Tluchoře, Fuksu a Šnajdra, kteří se vzdali poslaneckého mandátu (a umožnili tak schválení daňových zákonů) výměnou za lukrativní posty ve státní správě. Jak minulý týden proběhlo tiskem, zmiňovaní tři exposlanci teď požadují po státu čtyřmilionové odškodné nejenom za pobyt ve vazbě, ale i za údajnou morální újmu. Kauza prý zničila jejich politické kariéry a znemožnila jim stát se poslanci i v příštím volebním období. To mě při pohledu na aktuální preference ODS téměř rozesmálo, nehledě na to, že morální újmu si Tluchoř a spol. svým jednáním přivodili především sami. Ovšem u českých soudů člověk nikdy neví a tak je docela možné, že tito pánové několikamilionové odškodné skutečně vysoudí.
Poslední kauza, která v minulém týdnu proběhla médii, se týká vůdčí postavy lihové mafie na východní Moravě Radka Březiny. Jeden z těch, kteří mají hlavní podíl na smrti téměř 50 lidí při známé lihové aféře, je stále ve vazbě a čeká na soudní proces. Jenže díky kontroverznímu rozhodnutí olomouckého soudu je dosti pravděpodobné, že se Březina brzy dostane na svobodu. Jak je to možné? Policie totiž objevila další sklady lihu a navíc zjistila, že se Březina z vazby pokoušel ovlivňovat a podplácet svědky. Na základě čehož soudce rozhodl, že je třeba předchozí Březinovu kauzu spojit s novou, aby nebyl trestán dvakrát. Fór je však v tom, že pokud žalobce neuspěje s odvoláním, bude muset být Březina v důsledku ukončení původní kauzy propuštěn z vazby. Je proto docela možné, že svědci v tomto případu postupně začnou ztrácet paměť (případně se ztratí úplně) a Březinu v České republice už nikdo nikdy u soudu neuvidí (stejně tak jako Krejčíře, Koženého nebo Wolfa).
Jednou z hlavních výhod, kterou jsme si v roce 1989 vydobyli, je právní stát, ve kterém jsou si všichni občané rovni před zákonem. Výše zmiňované případy však ukazují, že to ani 25 let po sametové revoluci ne vždy platí a že dost často u českých soudů nevítězí právo, ale právníci.